Zastavení Písmena
Dům na Böhmische Straße (Česká ulice) 34 představuje kontrast k okolním pečlivě opraveným budovám z gründerského období. Umělecky ztvárněná fasáda památkově chráněného domu z roku 1836 zaujme již na první pohled a zároveň zve k návštěvě zde sídlícího Domu umění Raskolnikow vč. jeho galerie.
Fragmenty písmen vyleptaných do akrylového skla připomínají někdejší venkovní reklamu řemeslníků a živnostníků, jejichž provozovny byly často ukryty na zadních dvorcích.
Nechávali si proto psát svá jména přímo na stěny domů barvami odolnými proti povětrnostním vlivům. Barva často vytvořila tak silnou chemickou vazbu, že zde dodnes např. rozpoznáme již téměř nepoužívaný výraz „číslo meziměstské linky“.
Toto číslo kdysi patřilo majiteli domu, dekorativnímu malíři Juliu Jahnovi, který bydlel na Pulsnitzer Straße 4 a v tamním zadním domě provozoval svou dílnu. Když v roce 1931 zemřel, přestěhovali se sem jeho dědicové. Pravděpodobně to byl syn Willy Jahn, kdo v tomto objektu pokračoval v podnikání zesnulého.
V přední budově si nadále pronajímali byty prostí lidé. V zadním traktu byly taktéž byty, ale navíc také malý taneční sál, sklad a dílny. V seznamu adres nalezneme truhláře, tiskaře nebo zámečníky. Rampa vedoucí do nádvoří patřila údajně ke slévárně železa.
Zvětralé nápisy na fasádě inspirovaly umělkyni Janinu Kracht, když se v květnu 1999 zúčastnila výstavního projektu "Materiálové sklo". Její postoj k tomuto tématu dodnes ovlivňuje podobu ulice.
Umění se nachází také za vchodem osvětleným barevnou žárovkou. V prvním patře vede Iduna Böhning-Riedel neziskovou galerii uměleckého spolku, organizuje výstavy a podílí se na výměnných pobytech umělců z partnerských měst Drážďan. Díla těchto stipendistů pak visí v přidruženém penzionu. V přízemí s venkovním posezením na zahrádce zve k posezení bar a restaurace „Raskolnikoff“.
Tento název odkazuje na titulní postavu Dostojevského románu "Zločin a trest". V době změny režimu, kdy okny podniků v této čtvrti létaly i Molotovy koktejly, se o těchto tématech vedly vášnivé debaty. Naštěstí byla podlaha posypaná místním kvalitním pískem. Ten už tu na podlaze nenajdeme, nicméně sklenice naplněné pískem z někdější pískovny jsou součástí zdejší nenuceně okouzlující výzdoby a upomínají tak na nekonvenční nový život, který zdejší staré zdi zažily na konci osmdesátých let. Mladí umělci a studenti tehdy obsazením budovy protestovali nejen proti chátrání zdejší čtvrti, ale současně tak získali prostory pro život a práci. Z tohoto kvasu později vznikl již zmíněný umělecký spolek.
Sousední pozemek, kde se dnes nachází průchod do ulice Bautzner Straße, vlastnil až do jeho zničení v roce 1945 jiný spolek - konkrétně první drážďanský ženský spolek založený v roce 1814. Průchod je proto pojmenována po jedné ze tří prvních žen v saském parlamentu - Julii Salinger.
galerie-raskolnikow.de
