Zastavení Svědkové z předměstí
Stará a přikrčená mezi dvěma velkými budovami stojí v Alaunstraße 85 klasicistní architektonická památka. Mimochodem, domek je detailně vyobrazen na stropní malbě v průchodu k uměleckým dvorům (Kunsthöfe) v čísle 70, který byl postaven v době stavebního boomu doby gründerské. Díky tomu se nám zachoval pohled zpět do minulosti na téměř venkovskou idylu před připojením tohoto území k městu Drážďany v roce 1835. Z této doby totiž pochází tento kamenný svědek z předměstí. Později byly provedeny různé přístavby a nástavby, ale budova si zachovala svůj vesnický charakter.
Dům postavený v letech 1827-30 pod číslem Alaungasse 24 patřil v roce 1840 vdově Schäferové. Zda byl jejím zesnulým manželem tentýž Gottlieb Schäfer, kterého drážďanský seznam adres v roce 1838 uvádí jako nájemného kočího na adrese Viehw. 975, zůstává spekulací. Skutečnost je taková, že po častých změnách majitele (1846 C. Freygang, 1850 S. Pause, 1855 G. Heeren) lze v roce 1860 jako majitele doložit nájemného povozníka Siegfrieda Naumanna. V každém případě koně hráli na tomto pozemku i obecně v té době důležitou roli jako dopravní a jezdecká zvířata a byli zde ustájeni po mnoho desetiletí.
Vlevo byla v roce 1895 postavena čtyřpodlažní budova, která viditelně vychází ze základové zdi svého menšího souseda. V přízemí tohoto domu číslo 83 vznikla hospoda "Sängerklause", později pivnice "Goldenes Hufeisen", která byla známá po celém městě a lidově se jí říkalo Happeldiele („Tancovačka“). Až do roku 1974 se zde na zadním dvoře poráželi koně a jejich maso se podávalo jako velké a levné karbanátky v hospodě v přední budově. A zrovna tady byla roce 2019 otevřena veganská restaurace.
Vpravo v čísle 87 stojí od roku 1912 budova z doby gründerské, v níž žilo mimo jiné několik rodin zaměstnanců Ríšské dráhy a pošty. Zatímco se někdo spoléhal na železnici a na parní pohon, majitelé Alaunstraße 85 zůstali věrni koňské síle. Již v roce 1910 bylo v garážích za domem zaparkováno šest motorových drožek. Před první světovou válkou došlo k dalšímu technickému pokroku: elektrické kabely rozvedené po omítce do bytů. Na každý byt jedna zásuvka s maximálním zatížením dva kilowatty, se studenou vodou z kohoutku nad litinovým umyvadlem na schodišti a s telefonní přípojkou pro majitele drožek pana Zaunicka.
V roce 1945 v důsledku války jeho žena ovdověla, avšak pokračovala v podnikání a pronajímala automobily. Jejich majitelé, dva muži s příjmením Hähner, bydleli ve vedlejší budově, pravděpodobně synové vdovy po obchodníkovi s uhlím stejného jména ze zahradní budovy. Až do roku 1993 se na fasádě nacházel reklamní nápis "Svatební kočáry a motorové drožky".
Béhem renovace v tomto roce byla fasáda nově natřena v historické barvě. Zářivě žlutá hladká plocha na sluncem ozářeném konci Sebnitzer Strasse však opakovaně přitahovala nelegální sprejery, kteří se vzájemně předháněli konkurenčními tagy na stěnách domu. V rámci regulace graffiti se osvědčilo zadávání prací umělcům z této scény. V tomto případě však tomu brání památkový status budovy.
