Zastavení Vodní telefon

Zurčí a bublá, šumí a teče tiše dál – říčka Prießnitz.

Na břehu ji symbolicky připomíná velké rourové sluchátko, připomínající staromódní telefon bez náustku: kde jinde si můžete poslechnout zurčící potok v hluku velkoměsta? A při tom se něj ještě dívat? Zatímco mnoho drážďanských potoků mizí v kanálech a jejich podzemní šumění je slyšet nanejvýš z kanalizačních poklopů, podél přírozených břehů Prießnitz se lze procházet a užívat si jejího zurčení.

Pramení východně od Rossendorfského rybníka,  protéká přes největší  drážďanský les (Dresdner Heide), za kterým se vlévá do Labe. Cestou tvoří hraniční řeku mezi městskými částmi Äußere Neustadt a Radeberger Vorstadt

V průběhu staletí Labe odnášelo materiál od jejího ústí a vyplavovalo jej o kus dál po pravém břehu do oblouku, na kterém v 10. století Lužičtí Srbové založili osadu, později nazvanou Staré Drážďany (Altendresden), dnešní Innere Neustadt. Od nich dostala říčka také své jméno. V jazyce západních Slovanů znamená Breza - bříza a nica - místo.

Vedle bříz a dalších dřevin se v údolí říčky Prießnitz a v jejím okolí vyskytují také blatouchy a rosnatky, žebratka bahenní nebo kosatec žlutý. Svá stanoviště zde mají hýl obecný, střízlíci, konipas a lednáčci. Pstruzi potoční a mihule potoční si hoví v chladné vodě. U ústí řeky lze pozorovat kachny divoké a labutě.

V minulosti se říkalo, že voda v Prießnitz má léčebné účinky. Mimochodem Prießnitzův zábal, obinadlo namočené ve studené pramenité vodě, není pojmenováno po této říčce, ale po přírodním léčiteli Vincenzi Prießnitzovi, který jej vynalezl ve Slezsku v roce 1816.

Od 30. let 19. století bylo podél řeky postaveno několik lázní, včetně Linckeho lázní u ústí řeky, které proslavil spisovatel E. T. A. Hoffmann svým románem "Zlatý hrnec". Po proudy řeky také klapaly mnohé mlýny. Celkově je řeka dlouhá 25,4 kilometrů a na své trase překonává spád 175 metrů.

Ne vždy to však bylo tak idylické. Po staletí to tu také doslova páchlo. Odpadní voda, exkrementy a další odpady tekly bez zábran do Labe. Teprve v roce 1860 zde byla vybudována kanalizace. Od roku 2018 zajišťuje odpadní potrubí vedené pod Labem, že za silných dešťů již nebude docházet ke znečišťování jednoho z nejčistších drážďanských toků odpadními vodami.

I když koryto řeky v horkém létě místy vysychá, čas od času se také rozvodní. V takovém případě řeka pojme více než jeden metr krychlový vody za sekundu. Při povodni v roce 2002 se Labe dostalo až ke Kraszewskému muzeu a do zahrad a nádvoří v ulici Prießnitzstraße. V roce 2013 řeka Prießnitz opět zaplavila řadu nemovitostí v blízkosti svých břehů.